Magazín zajímavostí ze světa rostlin - leden 2006
S použitím literatury uvedené na stránce "Poznámky" a magazínu Květů: "Pro volnou chvíli 36"
Obsah:
Dřeviny "kvetoucí na sněhu:
Znáte vilín a "pravý" jasmín?
Meristémové kultury
Jak prodloužit trvanlivost řezaných květin?
Zajímavosti
Dřeviny "kvetoucí na sněhu"
Znáte vilín (Hamamelis)?
Název Hamamelis je složen z řeckého "hama" = současně a "melon" = jablko. Zřejmě proto, že až do doby
květu přetrvávají na keři loňské plody.
Šest známých druhů vilínů pochází ze Severní Ameriky a východní Asie a jsou u nás naprosto otužilé.
Velikostí a tvarem keře i listů jsou dosti podobné lískám.
V zasněžených zahradách nás překvapují žlutými nebo červenými svazečky květů na holých větvích, často
se sněhovými čepičkami.
Vilín virginský kvete od září do konce roku, vilín velkolistý od prosince do konce února, od ledna
následuje většina ostatních druhů vilínů a jejich kultivarů. Jako poslední vykvétá v únoru v. japonský.
Existuje poměrně velké paleta barev květů mezi žlutou a červenou. Tmavě žluté květy s purpurovým vnitřkem
má H. japonica var. arborea, žlutočervené například H. virginiana 'Rubescens', temně červené třeba H. japonica var. flavo-purpurascens 'Carmine Red'.
Svaz školkařů doporučuje ze žlutých cv. bohatě kvetoucí H. x intermedia 'Westerstede'
a červeně (až hnědočerveně) kvetoucí H. x intermedia 'Jelena'.
Vilíny se vysazují solitérně pro pozorování z blízka, nejlépe před tmavší pozadí jehličnanů.
Dobře rostou na slunci i v polostínu, nejlépe v hlubší a vlhčí živné půdě, v chráněné poloze.
Nebývají příliš citlivé na znečištěné prostředí, netrpí chorobami ani škůdci. Menší množství
vápníku v půdě snáší jen H. virginiana, ostatní potřebují půdu mírně kyselou.
Vilíny se množí výsevy (stratifikace), hřížením (2 roky) a štěpováním (kozí nožka a kopulace) na
vlastní dvouleté semenáče.
Z kůry a listů se údajně vyrábí léčivé extrakty, bohužel přesnější informace se mi zatím nepodařilo
dohledat.
Nahoru
Znáte "pravý" jasmín
(Jasminum)?
Mezi nejkrásnější v zimě kvetoucí keře patří také Jasmín (Jasminum). Jeho jméno pochází z čínštiny
a do latiny přešlo přes arabštinu.
Z přibližně 200 druhů jasmínů žijících v tropech a subtropech se u nás pěstují asi čtyři druhy, ale
významnější pro naše podmínky je pouze čínský jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum).
Představa o bílém, omamně vonícím květu jasmínu, je hluboce zakořeněným omylem, neboť v tom
případě se jedná o květ Pustorylu (Phyladelphus). Květy jasmínu nahokvětého nevoní, mají žlutou
barvu a vykvétají již od února, často v době, kdy ještě leží sněhová pokrývka.
Keře jasmínu jsou metlaté, s šlahounovitými, až tři metry dlouhými větvemi, které lze vyvazovat
nebo nechat převisat z opěrných zídek.
Půda může být i sušší a méně úrodná, na chráněném stanovišti a neopomineme přikrývku kořenů v
tuhých zimách.
Jasmíny se velmi snadno množí letními řízky (červen, červenec) i vyzrálými řízky na podzim
pod sklem.
Nahoru
Meristémové kultury (množení in vitro)
Množení rostlin z nepatrných částic meristémových pletiv "in vitro" ("ve skle") je
nejmodernější a nejproduktivnější technologií množení v současnosti.
Vše začalo kolem roku 1971, kdy profesor Steward vložil shluk buněk mrkvového kořínku
o velikosti cca 1 x 1 mm do nádobky s živným roztokem. Nádobku pak umístil do zařízení,
ve kterém se nádobka neustále otáčela. Do tří týdnů se počet buněk rozmnožil na
osmdesátinásobek, později vyrazily i kořínky a po přesazení do země dorostla celá
mrkev.
V průběhu dalších výzkumů se přišlo na to, že nejmladší buňky na vrcholcích výhonů
(meristémy) nejsou nikdy napadeny viry. Využití je zřejmé: Možnost rychlého namnožení
velkého počtu zaručeně bezvirózních rostlin.
Ve spojení s metodou dlouhodobého uchovávání sazenic při teplotě 4 °C (tzv. "frigo"
sadba) je dnes možno například jahodníkovou sadbu množit metodou "in vitro" plynule v průběhu
celého roku a celou várku pak vysadit najednou v ideálním agrotechnickém termínu.
Právě ozdravění jahodníkových kultur, virózami velmi sužovaných, bylo jedním z prvních
praktických využití těchto metod. Ozdravovány jsou odrůdy meruněk, broskvoní, podnoží
pro révu atd. atd. U některých druhů rostlin je již dnes množení in vitro
nejúspěšnější metodou.
Výhody množení in vitro:
požadavek na malé množství matečného materiálu, možnost použití netradičních orgánů,
relativně vysoká rychlost množení, úspory pěstebních ploch, nezávislost na klimatických
podmínkách, vysoká uniformita výsledných rostlin, produkce zdravého materiálu a
možnost načasování na určitý termín
Nevýhody množení in vitro:
možný vznik somaklonálních mutací, vyšší energetická náročnost a tedy i finanční náročnost
množení, potřeba kvalifikovaného personálu.
O možnostech praktického využití množení "in vitro" třeba i pro Vás se můžete
přesvědčit na stránkách pana J. Holuba, jehož firma tuto metodu úspěšně používá:
"Celý proces se s výhodou používá k rychlému namnožení kultivarů a variet rostlin s
výjimečně dobrými vlastnostmi, šlechtitelských novinek apod. Navíc, oproti rostlinám
množeným klasickými metodami (tj. výsevem či řízkováním), mají in vitro množené
rostliny řadu ceněných předností. Jejich prýty mají kratší internodia a více větví,
což způsobuje jejich kompaktní habitus (vzhled). Růst
všech mikropropagulí je shodný a vyrovnaný, což přináší v další zahradnické kultuře velké
úspory, neboť porosty se snáze ošetřují. Pečlivou selekcí pouze vzrostných vrcholů lze
eliminovat systémové nakažení rostlin viry a bakteriemi. Mladá sadba z in vitro kultur
pak poskytuje zdravý množitelský materiál k další kultivaci. Citlivé ovlivnění hormony
vede také k miniaturizaci rostlinek, které se však po přenesení do půdy vyvíjejí normálně.
Miniaturizace ve stadiu rozmnožování umožňuje zásadní ekonomické úspory, neboť na
prostoru 1 dm2 lze běžně pěstovat 30-50 ks rostlin.
Na přání zákazníka odvodíme sterilní kulturu z jím dodaných matečných rostlin."
Vice na: www.janholub.cz
Nahoru
Jak prodloužit trvanlivost řezaných květin?
Všichni víme, jak pomíjivá je krása řezaných květin, kterými rádi zpříjemňujeme
svá obydlí a pracoviště. Existují však různé způsoby, jak uchovat čerstvé květy
co možná nejdéle.
Životaschopnost řezaných květů záleží především na jejich zralosti k řezu.
Proto je důležité rozlišovat, které květiny se řežou ve stádiu poupat a ve váze
dodatečně rozkvetou, a ty, jež je možno řezat jen úplně rozkvetlé, protože ve vodě
by se již nerozvila. Nejvhodnější dobou k řezu je brzké ráno nebo večer.
Ve stádiu poupat řežeme:
frézie, máky, narcisy, tulipány, některé odrůdy růží.
Polorozkvetlé řežeme:
orlíčky, sasanky, begónie, mečíky (po rozkvětu druhého květu),
zvonky, kosatce (po otevření prvního poupěte), divizny, lilie, magnólie, sléz,
větvičky mandloně, pivoňky, šeřík.
Polorozkvetlé až úplně rozkvetlé:
kamzičníky, lilie cibulkonosné, náprstníky, šeříky,
zlatice, gerbery (když je pyl již zralý), kohoutky, stračí nožky, růže (jen co se
oddělí první lístek), aksamitníky, fialky, pomněnky, hrachory.
Úplně rozkvetlé řežeme:
čemeřice, chryzantémy, jiřinky, hortenzie, chrpy, hledíky,
orchideje, plaménky, astry, slunečnice, měsíčky a cínie.
Stonek má být co nejdelší se šikmým zástřihem, aby plocha pro čerpání vody byla co
největší. Poté má být rostlina co nejrychleji ponořena do hluboké nádoby se studenou
vodou a ostrým nožem pod vodou obnovena původní řezná plocha, zabrání se tak přístupu
vzduchu do stonku. Není-li to možné, doporučuje se jako provizorium alespoň zabalit
stonky do mokrého hadříku nebo mokrého savého papíru, aby nevysychaly. Před případným
aranžováním se též doporučuje ponořit rostliny nejméně na půl hodiny do nádoby se studenou
vodou a uchovat v chladné a temné místnosti, pak vydrží i několik hodin beze změny.
Někdy je třeba uchovat rostlinu ve stavu, kdy má teprve pupeny nebo chceme uchovat
květ v poupěti. V tom případě je vhodné zabalit větvičku do vlhkého papíru a položit
na led nebo dát do ledničky (pozor na zmrznutí rostliny).
Na zdřevnatělých stoncích, jaké mají chryzantémy, šeříky, zlatice, slunečnice a
štědřenec, odloupneme při řezu i kousek kůry (to děláme i u stonků růží) nebo spodní
část stonku do výšky 5 - 10 cm naklepeme kladívkem. Stonky bramboříků a čemeřice
zespodu propichujeme špendlíkem nebo na nich uděláme zářezy dlouhé 1 - 2 cm, aby se
zlepšilo nasávání vody, čímž se prodlouží životnost květin.
Pro zvýšení absorbce vody se rovněž doporučuje (především u rostlin, které pouštějí
po ustřižení nějakou tekutinu - "mléko") metoda pálení konců větví nebo stonků na
otevřeném ohni, protože částečně zuhelnatělé konce jsou dosti porézní. Při tomto
zásahu je nutné chránit samotný květ zabalením do studeného vlhkého savého papíru a
držet stonky ve vodorovné poloze. Podobným způsobem otevření pórů je ponoření konců
rostlin do vařící vody, u tenkých stonků stačí 1 - 2 minuty a u silnějších o něco
déle - až 10 minut. Květ se opět musí chránit. Jabloňové větve se mají rozklepat
nebo rozštípnout na konci a ponořit do vody s pár kapkami kyseliny solné, větévky azalky
se buď opálí ohněm nebo se ponoří do 10 % roztoku kyseliny solné, případně
do rozředěného metylalkoholu.
Pálení konců větví nebo stonků má také přispět k prodloužení života květin. Např.
u jiřin se pálí konce dříve, než se dají do studené vody. I růže se mají udržet
spálením konců před ponořením do studené vody se špetkou soli. Nebo se mohou
konce stonků ponořit do vařící vody a pak na 2 hodiny ponořit do vody studené.
Ponoření stonků do vařící vody se doporučuje i u sakurových větví (ty mají být raději
ulomeny než ustřihnuty), kdoulovce, pomněnek, petrklíčů a konvalinek, tulipánů a
větví broskvoně. Vistárie se uchovává po spálení konců větví po 2 - 3 hodiny ve
studené vodě. Hortenzie se mají na koncích rozmačkat a ponořit do vařícího octa,
až změní barvu, a pak teprve se vloží do studené vody.
Kosatce se ošetří tak, že
se konce lodyh zastrčí na 2 - 3 minuty do horkého popela nebo se mohou rovněž
ponořit do vařící vody na 2 - 3 minuty, ale pak se musí v hluboké nádobě ponořit do
studené vody nejméně na 2 hodiny. Lilie a pivoňky se mají obrátit květy dolů, dát
pod studenou sprchu a pak teprve ponořit do studené vody. Narcisy se mají před
úpravou vymačkat, tj. vymačkat z konců lodyh želatinovou šťávu, a pak teprve dát do vody.
Astry se dají uchovat ve vodě s cukrem (1 čajová lžička do 1 litru vody na cca 2 hodiny).
Přidání polévkové lžíce vinného octa a 50 až 75 g cukru do litru vody značně prodlouží
životnost růží. Samotný 2 - 5 % cukerný roztok prodlouží svěžest šeříku, frézií,
karafiátů, růží, tulipánů a hrachorů (až o týden). Naopak bramboříkům, konvalinkám
plaménkům, kopretinám aj. cukerný roztok životnost snižuje. Sůl pomáhá u kamélií,
máků a bodláků. Kamélie se mají ponořit do vody se špetkou soli na alespoň jednu hodinu,
u máků se vtírá sůl do konce stonků, bodláky se na koncích potírají solí nebo se
mají ponořit do zředěného metylalkoholu. Kyselina solná pomáhá u jabloňových květů,
azalek.
Postříkání květů se nedoporučuje - mohou se vytvořit skvrny nebo se korunní plátky
zkřiví. Květy jsou také citlivé na etylén, který se v malém množství vytváří při
dozrávání jablek i jiného ovoce, vázy by proto neměly stát v blízkosti mís s ovocem.
V nádobě (váze) se pak za účelné považuje denně měnit vodu (neplatí to však vždy - např.
u chryzantém se voda měnit nemá) a nemíchat určité květy, které se mezi sebou
nesnášejí (růže a karafiáty).
Řezané květiny nesnášejí ani prudké slunce ani průvan, vyhovuje jim chlad, polostín
a studená - ne ledová - voda.
Nahoru
Délka života dřevin
Břečťan se dožívá asi 200 let,
líska 300, 400 let žije
jilm, 500 let
modřín, asi 600 let
dub, 700
jedle, až 3000 let
tis a
borovice osinatá
více než 4000 let.
Délka života jednotlivý stromů ale v příznivých podmínkách může být proti průměru mnohem delší.
Délky kořenů rostlin
Součet délek všech kořenů jediné rostlinky jarní pšenice může dosáhnout více než 80 km.
Jedna rostlina ozimého žita může mít až 14 miliónů kořínků v délce od tří do padesáti
centimetrů a součet jejich délek tak může dosáhnout ohromujících 600 km. Celkový povrch
těchto kořenů může tvořit plochu o rozloze až 250 m2.
Některé kořeny pronikají do značných hloubek: u cibule až půl metru, u fazolí 70 cm, pšenice
2 m, vojtěšky 18 m a u révy vinné byly prokázány kořeny dokonce až v hloubce 60 metrů.
Nahoru
Nejlehčí a nejtěžší dřeviny
Kubánská dřevina ešinomena ostnatovláknitá má specifickou hmotnost dřevoviny 0,04, což
je třikrát méně než korek.
Tropický, tzv hadí strom podobný naší moruši má naopak specifickou hmotnost dřeva
1,5. Jeho dřevo se ve vodě potopí jako kámen.
Nahoru
Rostlinný cestovatel
Když trsy choulivky jerišské (Anastatica hierochutica) v poušti nedostatkem vláhy zaschnou, celá rostlina se schoulí do klubíčka, které vítr snadno z písku uvolní. Suchou kouli pak vítr kutálí pouští na obrovské vzdálenosti. V oblasti, kde je dostatek vláhy, pak rostlina trs opět rozvine, zakoření a pokračuje ve vegetaci. Nahoru
Pevnost stébla
Pevnost obilního stébla je obdivuhodná. Má-li u země průměr 3 až 4 mm a dosáhne výšky
asi 1,5 metru, je poměr tloušťky a výšky cca 1:400 až 500.
Jestliže by chtěl stavitel továrního komína zachovat stejný poměr, musel by při šířce komína
5 metrů u paty stavět do výše asi 2,5 km.
Nahoru