Čarověníky v zahradě
Vyhledávání a sbírání čarověníků nebo věníků a jejich vegetativnímu rozmnožování se původně věnovalo jen několik nadšenců a okruh "zasvěcených" ani dnes není nijak široký.
Zakrslé a velmi pomalu rostoucí dřevinky, označované zkráceně WB = Witches Broom = čarodějnické koště, se poslední dobou ale přeci jen dostávají pomaloučku do širšího povědomí, jejich sortiment (a to i český) je již poměrně rozsáhlý a některé výpěstky - převážně jehličnaté - se pomalu stávají součástí běžného sortimentu prodejců. Leckdo se možná již setkal třeba s názvy: Picea glauca 'Litomyšl WB', Pinus mugo 'Mops WB', Larix decidua 'Krejčí WB' ale téměř každý zná již sto let starý kultivar zakrslého smrku: Picea glauca 'Conica'.
I když se provádějí též pokusy se záměrnými laboratorními stimulacemi mutací, musí se nález většiny čarověníků "poctivě vyšlapat" po lesních cestách i necestách. Po eventuelním nálezu náhodně zmutovaného chomáče ještě zdaleka není vyhráno. K získání roubů je nutno (ve vhodnou dobu) absolvovat akrobatický výstup se silným adrenalinovým nábojem do mnohdy desítek metrů vysoké koruny stromu (nebo k tomu někoho přemluvit).
V další fázi pak je nutný cit, trpělivost a nezbytná dávka štěstí při roubování a následném ošetřování trpasličích dřevinek ("dřevíček"), často málo životných. Jestliže se něco ujme a po několikerém přemnožení nezajde nebo se nezvrhne zpět do původního tvaru, je čas vymyslet jméno (často se používá název místa nálezu) a když se líbí a zaujme, třeba i zavést do komerce. To vše může trvat opravdu velmi dlouho. Protože přírůstky bývají často jen 2 - 3 cm ročně, je napěstování dostatku materiálu pro množení velmi obtížné a z dlouhavé, a to se odráží i v cenách takových dřevinek.
Čarověníky jsou sice menšinovým, ale samostatným a svébytným zahradnickým oborem a mohou být také alternativou k bonsajím, tam kde jsou k dispozici jen miniaturní prostory. Jejich (většinou) trpasličí rozměry a nepatrné přírůstky jsou dané geneticky - odpadají tedy výtky o týrání rostlin, které jsou někdy právě pěstitelům bonsají adresovány.
Známější z žijících pěstitelů čarověníků je například pan Kalouš z Libochovic - Duban u Litoměřic a jeho Bonsai studio (nenalezl jsem adresu jeho stránek - pokud vůbec existují). Více se můžete dozvědět na specializovaných stránkách například u pana J. Slámy z Ostravska (nepřehlédněte jeho čtení) nebo třeba u komerčněji zaměřeného pana Ing. J. Šolce ze Staré Paky.
Na uvedených stránkách naleznete i odkazy na zahraniční podniky zabývající se čarověníky. Nahoru

Lišejníky

Lišejníky jsou orgasnismy dlouhověké a neuvěřitelně odolné vůči suchu a nízkým teplotám. Rostou již ve vzdálenosti 300 km od jižního pólu, v trvale zaledněných partiích velehor i v centrální Sahaře, na skalách, kamenech, borce stromů, betonu, azbestu, kapotách autovraků, výjimečně i ve vodě.
Tyto podvojné organismy se skládají z houby a řasy nebo sinice, které spolu žijí v symbióze, přičemž však rovnováha mezi nimi je velmi křehká. Nemají svůj povrch krytý kutikulou jako cévnaté rostliny, proto jsou lišejníky proti škodlivinám obsaženým ve vodě znevýhodněny (příjem vody je neregulovatelný) a velmi citlivě reagují na změny prostředí. Již do 24 hodim se i velmi malé koncentrace oxidu siřičitého projeví blednutím listů a hnědými skvrnami. Lišejníky jsou velmi citlivé i na přítomnost jiných látek a této vlastnosti se využívá k indikaci znečištění prostředí.
Ve velké nouzi se lidé někdy pokoušeli využít lišejníky jako potravu pro sebe i hospodářská zvířata, ovšem s nevelkými úspěchy. Trvale mohou lišejníky jako potravu ve větším množství využívat jen sobi.
V omezeném množství mohou lišejníky nalézt využití jako koření, při výrobě alkoholu, nahrážky tabáku, léčiv a také jedů.

(Podle časopisu Živa 6/2003 a 3/2004) Nahoru

Znáte Pabuk?
Ještě v roce 1978 dendrolog Karel Hieke neuznal Nothofagus ve své Dendrologii za hodný zmínky, avšak v Lexikonu okrasných dřevin z roku 1994 od téhož autora je již uvedeno pět druhů (jedna varieta a jeden kultivar) tohoto zajímavého rodu. Jednotlivé druhy pocházejí z Jižní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu a Tasmánie, kde se vyskytují jako stálezelené i opadavé stromky nebo keře.
U nás je nejčastěji pěstovaný jihoamerický druh Nothofagus antarctica (Fagaceae - bukovité), česky nazývaný pabuk antarktický či bukovec jižní. Bývá také přezdíván buk jižní polokoule a setkáme se s ním nečastěji v Chile, kde tvoří statné stromy, vysoké až 35 metrů.
Pabuk se pro svou teplomilnost sice u nás nikdy nestane základní kosterní dřevinou, ale v teplých polohách může zpestřit třeba vřesoviště, bude se dobře vyjímat jako nezvyklá solitéra, lze využít v řídkých skupinkách a může být dokonce použit i do stříhaného živého plotu, nebo také jako součást mobilní zeleně.
V našich podmínkách tvoří většinou řídký, malebný, 3 - 5 m vysoký keř trochu strnulejšího vzhledu. Nezaměnitelné listy se zvlněnými okraji jsou lesklé, hustě nahloučené. Postranní větvičky se zajímavě větví do jedné roviny a jejich struktura bývá někdy přirovnávána k tvaru "rybí kosti". Borka je zdobena typickými bílými lenticelami ve tvaru vodorovných čárek.
Při rašení během dubna nás překvapí příjemnou balzámovou vůní, v podzimu žlutou barvou listí a v zimě zajímavým, někdy až pitoreskním tvarem pokroucených kmínků a spodních větví.
Kromě teplých, chráněných a slunných poloh vyžaduje propustnou půdu bez obsahu vápna.
Množí se semenem, hřížením a údajně i roubováním na buk lesní (Fagus sylvatica). Ve školkách se s touto zajímavou a neokoukanou dřevinou setkáváme čím dál tím častěji a své místo v zahrádkách si alespoň v některých oblastech určitě vydobude i uhájí. Nahoru

Znáte Ambroň?
Liquidambar - ambroň (Hamamelidaceae - vilínovité)
Jméno vzniklo složením latinského "liquids" = tekutý a arabského "ambar" = vonná pryskyřice. Dva druhy pochází z Číny, jeden z Malé Asie a dva další ze Severní a Střední Ameriky. Do našich podmínek je vhodný L. styraciflua - ambroň západní (někdy americká nebo také sturačovitá). V zemi původu dorůstá ve statné stromy, až 45 m vysoké.
U nás ve velkém stáří dosahuje až 15 metrů výšky, většinou ale nmohem menší stromky tvoří vejčitou nebo i nepravidelnou korunu. Uplatnění najde v teplejších polohách, na výslunných a vlhčích stanovištích. Mladé stromy sice často namrzají, ale starší jsou již zcela odolné.
Ambroň vysazujeme zejména jako solitéru, s nezapomenutelným podzimním vybarvením. Její opadavé, laločnaté, leskle zelené listy jsou podobné javorům. V podzimu se vybarvují do bezkonkurenčně široké palety barev a odstínů - od žluté, žlutooranžové a růžové, přes červenou, fialovou, hnědou až ke konečné barvě černé. Všechny odstíny se mohou vyskytnout najednou na jedné větvi. Holé větve pak vynikají výraznými korkovými lištami, v bizarních podélných pruzích.
Po poranění kůry, lýka nebo dřeva ambroně vylučují balzám (styrax), který obsahuje kyselinu skořicovou, vanilin, různé silice a přidává se do žvýkaček, mýdel, výrobků parfumerie, využívá se i v lékařství.
K množení je nutno dovážet osivo, údajně s použitím stimulátorů koření i letní řízky.
Rostoucí ambroně různého stáří naleznete například v zámeckých parcích ve Velkém Březně u Děčína, v Průhonicích, v Letovicích, v botanických zahradách UK v Praze, v Praze Tróji, MU v Brně, v arboretech Truba u Kostelce n.Černými Lesy, LF MZLU na Kraví hoře, Novém Dvoře u Opavy, nebo v Moravanech u Olomouce, či ve Velkých Němčicích, kde se prý mladé ambroně i prodávají. Nahoru

Příloha na víkend (podobnost s bulvárem čistě náhodná)

Tajemné Ucho
S mnohým renomovaným vědcem světového významu i různými amatérskými badateli se můžete během letošního jara setkat nedaleko středočeské obce Kozyprusy, poblíž vchodu do jedné z tamních krasových jeskyň. (Podle neoficiálních zpráv se do české kotliny v nejbližší době chystá sám Erich von Däniken a jistý pan Málder s partnerkou.) Prozatím ale žádný z nich není schopen formulovat přijatelnou teorii o původu obřího lidského Ucha, které 18.2.2005 objevil hajný.
Jisté je jen, že podobné Ucho, za současného stupně poznání a s technickými prostředky, jež má lidstvo v současnosti k dispozici, by nebyl nikdo schopen zhotovit. Navíc materiál, z něhož je Ucho vyrobeno, se nikde na naší planetě nenachází.
Vědecké týmy zatím prokázaly nevysvětlitelné zesílení skořápek vajec místní populace sýkory koňadry (Parus major) a nápadné bujení dřevin čeledi rdesnovitých (Polygonaceae) na okolních pozemcích.
Při pohledu na Ucho se neodbytně vtírá otázka, kam že je Ucho vlastně nasměrováno...? Ministerstvo obrany však dementovalo zprávy, že by cvičení mobilního Audiopraporu, které probíhá v sousedství, mělo s Uchem jakoukoliv souvislost.
Dolní i horní komora parlamentu, ministerstva vnitra, kultury a zdravotnictví, krajský úřad, obecní zastupitelstvo a ÚV svazu turistů již jmenovali samostatné vyšetřovací komise se zvýšenými pravomocemi.
Ministerstvo zdravotnictví a krajský hygienik varují před dlouhodobým pobytem v bezprostřední blízkosti Ucha, přestože první náměstek ředitele ústavu psychotroniky ujistil veřejnost o zóně pozitivní energie 9,05 m severně a 7,25 m východně a jižně od obřího boltce.
Prezident země a čestný předseda ODpartai Václav Klass již požádal rozpočtový výbor dolní komory, UNESCO a lidové shromáždění ČLR o mimořádný finanční příspěvek na založení fondu pro výzkum zlověstného Kozypruského Ucha. Oproti veškerým nabídkám ze struktur EU se naopak velmi důrazně ohradil.
President komory reklamních agentur pan H. Bilboard odsoudil využívání Ucha k reklamě na naslouchátka jako neetické a občanská sdružení "Uši země" a "Svobodné matky" již vyhlásila podpisovou akci za zkoumání Ucha toliko způsobem trvale udržitelným.
Náš přední astronom pan j. Grigan varoval před iracionálními a vědecky nepodloženými teoriemi, představitel jedné významné náboženské sekty oproti tomu komentoval výskyt Ucha významným: "No comment!"

(Převzato z deníku Plesk - redakčně kráceno)

Štětská lípa
Tato lípa (Tilia cordata) stojí na okraji 1. nástupiště štětského vlakového nádraží na trati Lysá n. L. - Ústí n. L. (č. 072), není nijak zvlášť stará, majestátní ji nelze nazvat ani při nejlepší vůli. Není také známo, že by pod ní kdy sedávaly nějaké VIP osobnosti, neváží se k ní žádné pověsti. Pro naprostý nedostatek jakýchkoliv zajímavostí nemá nárok ani na tak banální přízvisko, jako je "památná". Není pod ní příjemné posezení, protože se tam hrozně práší od hlučně projíždějících vlaků a čůrají na ni psi i opilci z nádražní hospody. Nedává vůbec žádný užitek ani když kvete, všechno přehluší permanentní odporný zápach z papírny. Člověk si ani ve stínu nepohoví, když stín padá většinou na koleje. Ten strom je tak nudný a bezvýznamný, že ani nikomu nepřekáží.
(MM)