Jedovaté dřeviny
S jedovatými rostlinami se běžně setkáváme nejen ve volné přírodě, ale pěstujeme je v parcích, zahrádkách, i ve svých bytech. Je dobré vědět, které mezi jedovaté patří, a protože tyto stránky se věnují dřevinám, výběr jedovatých druhů uvádíme. Stejně toxické jsou i jejich početné kultivary:

Jalovec chvojka klášterská (Juniperus sabina) - jehličnatý keř polehavého vzrůstu, jehož plody, jehličí i větévky jsou prudce jedovaté. Jehličky i větvičky po rozetření nepříjemně pryskyřičně páchnou a chutnají hořce palčivě po kafru, proto ji volně žijící zvířata nespásají. U člověka šest kapek čistého oleje z chvojky způsobí těžkou otravu, projevující se zejména zvracením krvavými průjmy, záněty ledvin, v konečném stadiu otravy se dostavují křeče, postižený upadá do bezvědomí a umírá, na pokožce jed způsobuje silné dráždění s nekrózami až do hlubších vrstev.
Tis červený (Taxus baccata) - stálezelený jehličnan, jehož veškeré části - kromě sladce chutnajících dužnatých míšků - obsahují jedovatý taxin. Tento jed je nebezpečný zejména rychlým vstřebáváním trávicím ústrojím, již krátce po požití jedovaté části rostliny se objevuje zvracení, bolesti žaludku s průjmem a křečemi, poruchy srdeční činnosti a krevního oběhu, dýchací potíže - smrt nastává selháním srdce. Jed je nebezpečný pro člověka (zejména děti mohou při pojídání míšků rozkousat i jedovatá semena v nich obsažené) i zvířata, u ptáků se jedovaté účinky taxinu neprojevují.
Zerav (Thuja) - velmi často vysazované jehličnaté stromy nebo keře, jejichž všechny části jsou jedovaté. Otrava jedem z thuje (thujonem) se projevuje zevně podrážděním pokožky, vnitřně těžkým podrážděním žaludku a střev, křečemi, poškozením jater a ledvin.
Bez hroznatý (Sambucus racemosa) - nazývaný také bez červený podle barvy svých plodů obsahuje v semenech látku dráždící sliznice, způsobující nevolnost, zvracení, průjmy, bolesti břicha, hlavy a závratě. Podobně se projevuje otrava způsobená požitím většího množství nezralých plodů bez černého.
Bobkovišeň lékařská (Laurocerasus officinalis) - stálezelený keř nebo strom, dorůstající do výšky až 6 m, jehož všechny části jsou jedovaté. Účinnou látkou je kyanovodík, který se uvolňuje postupně, takže organismus je z většinou stačí z části vyloučit. Příznaky otravy jsou: zvracení, průjmy, zčervenání obličeje, vzrušení, bolesti hlavy, závratě, zesílené dýchání, spavost až ztráta vědomí.
Břečťan popínavý (Hedera helix) - stonky, listy i bobule tohoto oblíbeného, stálezeleného popínavého keře obsahují saponiny, hederin a další látky. Otravy černými, modře ojíněnými, tvrdými, hořce chutnajícími bobulemi mohou vyvolat zvracení, průjem a křeče, u dětí až s možnými smrtelnými důsledky. Pro nepoživatelnost plodů k nim však dochází řídce.
Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) - stálezelený keř nebo stromek, dosahující výšky 5 - 6 m, s charakteristickými kožovitými, vlnitě zprohýbanými, vykrajovanými, na obvodu ostře ostnitými listy, svrchu barvy leskle tmavozelené, vespod světle zelené. Plody v plné zralosti jsou korálkově červené, kulovité až vejčité peckovičky, které na větvičkách přečkávají zimu. Jed alkaloid je obsažen zejména v listech a plodech, nebezpečí otravy hrozí hlavně dětem při požití většího množství plodů. Otrava se projevuje zvracením, silnými průjmy a ospalostí.
Janovec metlatý (Sarothamnus schoparius, starší název je Cytisus schoparius) - 0,5 - 2 m vysoký keř, v květnu až červnu výrazně, žlutě kvetoucí keř, plody černohnědé lusky obsahující četná semena. Jeho jedem je alkaloid spartein, v malých dávkách působící dráždivě na dýchací centrum a zrychlující srdeční činnost, ve větším množství působí tlumivě. Příznakem otravy je zvracení, bolesti břicha, průjmy a křeče, při požití většího množství slabost, studený pot, rozšířené zorničky, poruchy srdečního rytmu.
Kalina obecná (Viburnum opulus) - keř až 4 m vysoký, jehož plody obsahují hořčinu viburnin, saponin a třísloviny, které mohou podráždit sliznici v žaludku a střevech s následkem zvracení a průjmu se sklonem ke kolapsu. Otravou nezralými plody, lákajícími svou šarlatovou červení, jsou ohroženy především děti. Podobně působí i plody kaliny tušalaj (Viburnum lantana).
Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) - keř 30 - 150 cm vysoký patří mezi naše nejjedovatější keře. Jedy jsou obsaženy ve všech částech rostliny, otravy se nejčastěji objevují u dětí v důsledku pojídání zářivě červených, poloprůsvitných plodů - peckovic, vzhledem připomínajících rybíz (ovšem hořké, pálivé chuti).Účinky jedů se projevují ve styku s pokožkou a sliznicemi zčervenáním, otoky, puchýři, po požití nastává pálení v ústech, slinění, otoky rtů a sliznice, dále nevolnost, kolikové bolesti břicha, zvracení a průjem, někdy krvavé, bolestivé močení, v konečném stádiu otravy slabost, bolesti hlavy, závrať, zvýšená tělesná teplota, těžký dech, zrychlený puls, smrt v kolapsu. Jako smrtelná dávka pro dítě se udává požití 10 - 12 plodů této rostliny. A i při lehkých otravách dochází k nevratnému poškození ledvin.
Pámelník obecný (Symphoricarpos albus) - plody tohoto opadavého, 1 - 2 m vysokého keře, jsou velmi oblíbené mezi dětmi jako tzv. "bouchací kuličky". V těchto bílých bobulích, dozrávajících postupně od září do listopadu, je však obsažena kromě saponinu další, dosud zcela neprozkoumaná látka, způsobující podráždění, případně záněty pokožky a sliznic. Případné požití plodů vede ke zvracení a průjmu, větší snědená množství mohou vést ke zmatenosti, v těžkých případech k bezvědomí.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) - plody tohoto keře jsou oblíbenou potravou ptáků, všechny části u nás rozšířeného keře však obsahují kromě jiného i glykosid ligustrin. Otrava ptačím zobem se projevuje žaludečními a střevními potížemi se silným zvracením, průjmy, křečemi a ochrnutím krevního oběhu. U dětí byly po požití černých bobulí zaznamenány dokonce smrtelné otravy.

Štědřenec převislý (Laburnum anagyroides) - až 7 m vysoký keř nebo stromek, zvaný zlatý déšť, upoutává svými zlatožlutými květy v převislých, 10 - 25 cm dlouhých hroznech na stopkách asi 12 cm dlouhých, od července dozrávající semena jsou uložená v luskách podobných fazolím. Jed - alkaloid cytisin - obsahují všechny části rostlin, nejvíce je ho v semenech. Půl až jednu hodinu po jeho požití se objevuje nevolnost, zvracení, silná žízeň, křeče, pocení, bolesti hlavy, kolaps krevního oběhu, škubání svalů, není výjimečné blouznění a halucinace. Otravy se nejvíce vyskytují u malých dětí, které sají sladký nektar z květů, udává se, že k otravě stačí 5 květů, 3 - 4 plody. Údaje o smrtelné dávce se liší (15 - 20 semen - některé prameny uvádějí pouze 2).
Vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) - malý, max. 1 m vysoký keř, hnědými okrouhlými větvičkami a modře ojíněnými plody podobný borůvce, je však celkově větší než borůvka. Požití modře ojíněných, kulovitých nebo hruškovitých plodů (větších než u borůvky), obsahujících bezbarvou šťávu se sladkokyselou chutí, způsobuje nevolnost, zvracení, závratě, otupělost až stav narkomanie.
Z dalších jedovatých dřevin připomeňme alespoň:
Brslen evropský (Euonymus europaea), Jmelí bílé (Viscum album), Krušina olšová (Rhamnus frangula), Rojovník bahenní (Ledum palustre), Mahónie cesmínolistá (Mahonia aguifolium), Lionie - ptačí zob (Lyonia ligustrina), Řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), Trnovník akát (Robinia pseudoacacia), Vistárie čínská (Wistaria sinensis), Zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), dále některé druhy rodů:
Mamota (Kalmia), Kustovnice (Lycium), Pěnišník (Rhododendron) a Škumpa (Rhus).

Některé dřeviny nejsou v tomto směru ještě zcela prozkoumány a u některých se názory na jejich toxicitu u různých autorů liší. V malém množství nebo po různých úpravách mohou být některé jedovaté rostliny užitečné, jako například listy z bobkovišně, které se používají k léčení, cesmíny se pro obsah kofeinu používá v Jižní Americe k přípravě nápoje nahrazujícího čaj, plody kaliny mohou najít po přemrznutí uplatnění v konzervárenském průmyslu, naopak požití většího množství čerstvých plodů jeřábu může vyvolat místní dráždivý účinek podobný drogám.

S použitím literatury uvedené na stránce "Poznámky".

Nahoru

Jedovaté sinice
Dojde-li, při pomalém proudění vody, jejím ohřátím na teplotu kolem 20 °C a při splnění dalších podmínek, k přemnožení sinic (cyanobakterií), projeví se to ve vodním ekosystému produkcí toxinů. Dnes je již skutečností, že toxiny sinic (cyanotoxiny) se stávají součástí nejen rekreačních nádrží, ale i nádrží s pitnou vodou.

Jejich negativní účinky přitom nelze v žádném případě podceňovat. Americkými experimenty v jedné čínské oblasti, kde bylo padesát tisíc obyvatel odkázáno na zdroj vody s masovým rozvojem sinice r. Microcystis, se zjistilo, že i některá onemocnění, kterým bývají přisuzovány jiné příčiny, mohou být důsledkem působení sinic. Cyanotoxiny mají prokazatelný vliv na:
- oslabení imunitního systému
- způsobují malátnost a celkovou slabost, zažívací obtíže (zvracení, křeče, průjmy)
- respirační a alergická onemocnění (podráždění kůže, ekzémy, otoky, záchvaty kašle, dušení apod.)
- poruchy jater a další zdravotní potíže
- některými pokusy byla potvrzena silná schopnost těchto toxinů vyvolávat nádory kůže a jater.
Mikrocystis LR působí negativně na:
- pohlavní žlázy a vývoj plodu
- může dokonce vyvolat Dawnův syndrom.
Pokud je působení toxinů sinic dlouhodobé, mohou zdraví ohrozit i mnohem nižší koncentrace než bylo původně doloženo při jednorázových pokusech. Naše znalosti o působení těchto látek jsou stále ještě nedostatečné a vědecké týmy upozorňují, že nebezpečí pro naše zdraví může být mnohem větší. Výzkumy ukazují, že i ty sinice, donedávna považovány za netoxické, mohou být nebezpečné. V laboratorních podmínkách byla při dlouhodobém působení na myši prokázána i toxicita pitné vody pocházející z nádrží s velkým výskytem sinic. Přitom podle výzkumů v roce 1999 byly vysoko toxické sinice zjištěny v 83 % nádrží v ČR, z toho 78 % sledovaných vodárenských nádrží (tj. s pitnou vodou).

Podle článku Blahoslava Maršálka: Vliv toxinů sinic na teplokrevné obratlovce a člověka v časopisu Živa č. 5/2004

Nahoru