Množení dřevin štěpováním

Štěpování je způsob rozmnožování náročnější na manuální zručnost a čas. Spočívá v umělém spojení části jedné rostliny (podnože) s částí jiné. Tyto dvě rozdílné části (může se jednat i o více částí) po srůstu vytvoří rostlinu jedinou.
Spojovat (štěpovat) dřeviny můžeme v rámci rodu (slivoň a broskvoň), méně častěji i mezi rody jedné čeledi (hloh a jeřáb nebo skalník a muchovník). Snášenlivost a schopnost srůstu může být ale i v rámci rodu velmi rozdílná.

I. Kdy použít štěpování

* Některé neustálené kultivary (pokud selhává jejich množení řízkováním) množit jinak nelze, nebo řízkované mají nevhodný tvar či špatně rostou.
* Vhodným výběrem podnože lze ovlivnit vlastnosti budoucí rostliny - brzdit růst bujně rostoucích kultivarů, ovlivnit odolnost kořenů proti nízkým teplotám, suchu, vysoké hladině spodní vody apod.
* Pokud nevyhovuje odrůda, použijeme k přeroubování odrůdu jinou. Výhodou přeroubování (proti vysazení nové dřeviny) je rychlý nárůst nové koruny (úspora několika let).
* Jindy potřebujeme kmenné tvary rostlin, které jinak tvoří keře (kdoulovec).
* Naroubováním více druhů na jednu podnož si jako raritu můžeme vyrobit dřevinu kvetoucí v několika barvách, plodící více odrůd plodů či s různobarevným olistěním v jedné koruně (foto).
* Dřeviny poškozené ohryzem nebo oděrem většiny kůry (lýka) kmene lze někdy zachránit překlenutím poškozeného místa roubem nebo výmladkem (obr.).

II. Podnože

Lze využít semenáče, odkopky, řízkovance, mohou to být normálně rostoucí i hrnkované rostliny a někdy dokonce ještě nezakořeněné pruty, nebo také jen samotné kořeny. Pro masově štěpováním množených (většinou ovocných) dřevin existují tzv. typové podnože, s ustálenými vlastnostmi pro různé účely a stanoviště. Někdy je třeba kořenů s určitými vlastnostmi, ale pro tvorbu kmene se nehodících. Proto se použije kmenotvorná vložka a na ni teprve kultivar, který vytvoří korunu. Vložka se také používá tam, kde vlastnosti podnože a roubu vyhovují, ale je mezi nimi špatná srůstnost (afinita).
Jako podnože se používají mladé rostliny, ale je možné přeroubovat i několik desítek let starý strom. Vždy to ale musí být zdravé a viruprosté rostliny, netrpící rakovinou, nádorovitostí kořenů ani špatnou výživou.

III. Rouby

Řežeme je z mladších (ale již kvetoucích), zdravých a pokud možno jednoznačně určených kultivarů, nejlépe z osluněné části koruny. Neřežeme z "vlků" a dáváme pozor na zdravé a nepoškozené pupeny. U jehličnanů odebíráme rouby z typických jedinců.
Pro letní očkování opadavých listnáčů a (letní i zimní) štěpování jehličnanů i stálezelených dřevin je odebíráme těsně před použitím. (Po nějakou dobu se dají uchovat jen v chladničce, v porofoliových sáčcích.) Používáme většinou jednoleté letorosty, nejvíce však tříleté. U jehličnanů není dobré použít jako rouby boční výhonky.
Pro roubování opadavých listnáčů v předjaří řežeme rouby v zimě, za bezlistého stavu (bez mízy). Bývá to kolem vánoc (XII - I), v nouzi i později za bezmrazého počasí. Uchováme je podobně jako dřevité řízky - ideálem je teplota 0 - 2°C a vlhko.

IV. Způsoby štěpování

Jednotlivé varianty se liší tvarem spoje, společný je způsob ošetření spojovaného místa, který spočívá v upevnění spoje ovázáním lýkem, pryžovým úvazkem nebo PE páskou a zamazání ran štěpařským voskem nebo balzámem (i řezné plochy). V chladnějším období využijeme vosk tekutý. Dodržení hygieny práce = prevence proti přenosu viróz.
Řezy na podnožích i roubech mají být co nejpřesnější (tvary pro jednotlivé varianty vyplývají z obrázků). Pracujeme s dobře nabroušeným(!) roubovacím nožem. Pro srůst je důležitý těsný styk, aby vrstvy kambia (dělivého pletiva pod kůrou) v místě řezů k sobě těsně přiléhala. U dobře srůstných druhů mají přiléhat alespoň na jedné straně (obr.).
Z mnoha způsobů štěpování a jejich variant se pro okrasné dřeviny nejvíce používá:
Roubování
* kopulací - pro přibližně stejně silnou podnož i roub (obr.).
* na kozí nožku - silná podnož, slabý roub u opadavých listnáčů (obr.).
* do rozštěpu - obdoba kozí nožky, pro velmi tenké rouby a měkká dřeva (obr.).
* za kůru - pro velmi slabé rouby v plné míze, často pro přeroubování starších stromů a za kůru s klínovým řezem roubu - ve skleníku pro jemné výhony hůře a dlouho srůstajících druhů (obr.).
* postranním plátováním - nejčastěji pro jehličnaté silné rouby a listnáče roubované pod sklem (obr.).
Očkování na spící nebo bdící očko (pupen)
* T-řezem (nebo křížovým) - nejběžnější (obr.).
* třískové - v době, kdy je málo mízy, a prstencové - starší způsob pro použití v plné míze (obr.).
* nikolování - očkování, při kterém se mezi očko a podnož vkládá slabá destička třetí odrůdy pro překonání špatné srůstnosti (nesnášenlivosti odrůd).
Na bdící (rašící) očko se provádí v květnu až červnu, na spící v červenci až září (za druhé mízy). Spící očko má jen srůst - rašení v tomto roce je nežádoucí (nestačí vyzrát). Podnože mají být v plné míze, očka odebíráme z odřízlých vyzrálých letorostů, které ihned po odříznutí zbavíme listů.
Přikájení (ablaktace)
spočívá ve spojení rostlin s vlastními kořeny a odříznutím roubu od mateřské rostliny až po srůstu. Jedna z obou rostlin se proto většinou i s hrnkem zapustí do země poblíž místa spojení, vedle druhé volně rostoucí. V místě požadovaného srůstu na obou rostlinách seřízneme několik cm dlouhý proužek kůry, obě řezné plochy se k sobě přiloží a pevně sváží. Proti narušování srůstání (pohybem větví ve větru) se místo srůstu vyváže k pevnému kůlu (obr.).
Využívá se pro dřeviny s velmi slabými letorosty (Betula pendula 'Youngií').

V. Doby a místa štěpování

* Venkovní roubování. Roubujeme přímo na stanovišti, na rostoucí podnože ve výši požadované koruny a používáme delší rouby s tolika pupeny, kolik má mít koruna kosterních větví.
Pro přeroubování roubujeme u země, kratšími rouby (výhon bude tvořit zatím jen kmen).
Doba provedení - duben až květen, někdy až do června, většinou kopulací.
* Štěpování v ruce. Provádí se na bezkořenné podnože - nezakořeněné a nenarašené pruty (např. salix caprea 'Pendula' na prut košíkářské vrby) kopulací, na kozí nožku nebo do rozštěpu. Výhodou je, že můžeme pracovat - v lednu až únoru - v místnosti u stolu.
Hotové choulostivější roubovance nahrnkujeme a necháme zakořenit v teplém skleníku, ostatní založíme do bedýnek a uložíme do chladna (můžeme i do tmavší místnosti). Před vysazením je necháme mírně narašit ve fóliovníku nebo studeném skleníku.
* Štěpování pod sklem. Používá se většinou u jehličnanů a stálezelených, v srpnu až září umístíme roubovance do studeného pařeniště a v lednu až únoru do teplého skleníku. Začátkem jara je možno využít i studené fóliové kryty. Roubovance je nutno za slunečních dnů stínit (max. 18°C) a zavlažovat jemnou mlhou.
Podnože bývají většinou hrnkované a pro zimní roubování mírně narašené. Roubujeme kopulací, na kozí nožku, za kůru, postranním plátováním a do rozštěpu.
Při roubování jehličnanů používáme narašené, víceleté podnože a slabší čerstvé rouby. Řezy mají být co nejdelší a nepoužíváme štěpařského vosku (pryskyřice jej sama nahradí). Od listopadu začínáme borovicemi, v únoru pokračujeme smrky a do dubna ostatními jehličnany.

Některé doplňující údaje poskytuje tabulka "Štěpování". Další podrobnosti a konkrétnější přístupy k jednotlivým druhům je třeba hledat ve specializovaných publikacích.