Množení dřevin zelenými, dřevitými, vzdušnými a kořenovými řízky

I. Množení dřevin letními řízky

Odběr řízků
Použít můžeme úplně měkké řízky (květen - někdy z přirychlených keřů), polovyzrálé (od poloviny června do poloviny července, kdy letošní větvičky již začínají mírně dřevnatět) i vyzrálé řízky (letorosty mají být již celé vyzrálé - nemusí být úplně zatvrdlé).
Nejvhodnější doby odběru jednotlivých rodů naleznete v tabulce 1. Vrcholové řízky odebíráme z konců letorostů, ze zbytku letorostu pak řízky osní (obrázek 1).
U jehličnanů používáme řízky s tzv. patkou staršího dřeva, které řežeme nebo odtrháváme (obrázek 2).
Obecně lépe koření řízky z mladších rostlin a rostlin vzniklých také řízkováním. Řežeme nejlépe za podmračeného dne nebo brzy z rána, dokud je rosa. Řízky nesmí zaschnout, proto je ukládáme do igelitových sáčků nebo zastíněných nádob.

Úprava řízků
Velké listy řízků můžeme zastřihnout až na jednu třetinu - jednak pro úsporu místa při množení a také pro omezení odpařování. Roztřepaný konec trhaných jehličnatých řízků odstřihneme (obrázek 2). Někdy kořenění pomůžeme seříznutím kůry (neřezat do dřeva) na části řízku (obrázek 1). Největším nepřítelem řízků jsou plísně, proto řízky vypereme ve slabém (světle růžovém) roztoku hypermanganu nebo některého fungicidního přípravku dle návodu výrobce (nabídka se mění - poradí každý prodavač). Takto připravený materiál (řízky) můžeme několik dnů uchovat v igelitovém sáčku v zeleninové přihrádce domácí ledničky.

Substrát (zemina) pro řízkování musí být zároveň vzdušný i nasákavý. Existuje nepřeberné množství receptů od čistého ostrého písku, čisté vláknité rašeliny přes směsi rašeliny, písku, perlitu, kuliček polystyrenu, polorozloženého borového jehličí (jehož odběr v lese je ale zakázán), až po velmi speciální a složité směsi.
V praxi však většinou vystačíme s 2 díly rašeliny a 1 dílu ostrého písku a někdy přídavkem perlitu (expandovaný silikát hlinitý) nebo drceného polystyrenu. V domácích podmínkách substrát preventivně ošetříme proti plísním alespoň prolitím vařící vodou s přídavkem hypermanganu a plníme jím běžné květináče, misky, nízké umělohmotné přepravky na zeleninu (obrázek 13) nebo jen děrované igelitové sáčky.

Nahoru

Řízky pak zapichujeme "na doraz" vedle sebe jen tak hluboko (1-2 cm), aby se nevyvracely. Pro podporu kořenění se před "pícháním" používají chemické směsi - stimulátory (u běžných druhů dřevin to ale není životně důležité), které jsou v mnoha druzích běžně v prodeji. Budou to většinou pudry, roztoky, někdy pasty. Do pudru ponoříme před pícháním spodní část řízku a kolíčekem pak hloubíme jamky v substrátu, aby se pudr při zapichování nestíral. Do roztoků tekutých stimulátorů namáčíme celé řízky a lze jimi i dodatečně (jemnou mlhou) zalévat řízky již napíchané.

Napíchaným řízkům je třeba zabezpečit světlo (asimilace) a téměř 100 % vlhkost vzduchu. Teplo podporuje kořenění (pozor na přehřátí). (obrázek množárny ve fóliovém krytu) Při podzimním množení je důležitější vyšší teplota v substrátu, naopak mezi řízky nižší teplota omezuje vývoj plísní. Spodní teplo můžeme zajistit v pařeništi založeném na "poloteplo" nebo položením topných el. kabelů pod nádoby s řízky. Dostatečné vlhkosti docílíme vydatnou počáteční zálivkou a následným obalením celých nádob i s napíchanými řízky tenkou fólií (fólie má zůstat zarosená).
Obalenou nádobu někdy postačí položit třeba jen do polostínu pod řídký keř. Jistější je ale umístění do pařeniště, fóliovníku nebo skleníku. Stínění je nutným kompromisem mezi potřebou světla a udržením snesitelné teploty. Vlhkost je třeba průběžně kontrolovat.
Květináč s několika řízky - vše v igelitovém sáčku - lze také umístit do bytu za jižní okno, kde budou pod trvalým dohledem a stínění výhodně obstarají okenní žaluzie. Nejúčinější, ale také technicky i časově náročnější, je neobalenou nádobu umístit pod velmi jemnou vodní mlhovku, kde jsou řízky za plného světla mlhou soustavně ochlazovány, a ve 100 % vlhkosti velmi rychle koření. Pro mlhovkové množení je třeba vzdušnější substrát a tak podíl písku v substrátu nahradíme perlitem a polystyrenem.

Doba kořenění je cca od 14 dnů do několika týdnů a je závislá na mnoha faktorech. Na řezné ráně se napřed vytvoří kalus, který vzhledem připomíná těsto (obrázek ). Z kalusu (a dalších částí řízku) následně vyrůstají kořeny (obrázek 10, obrázek 11). Pokud se u řízku jen zacelí řezná rána, kalus zatvrdne a kořeny nevyrazí, je to většinou známkou toho, že řízek byl z hlediska množení v době odběru již "přezrálý" nebo nevhodných teplot v množárně (obrázek 12). Jestliže řízek nehnije, lze se o vyprovokování kořenění u vzácných řízků pokusit narušením zatvrdlého kalusu.
Názory a zkušenosti praktiků bývají často i naprosto protichůdné a tak nezbývá, než studovat a experimentovat. Někdy ovšem veškeré "vědecké" přístupy tvrdošíjně selhávají, ale soused, který ulomí v půli léta pět větviček zlatice a zapíchne je pod angrešt, se na podzim pochlubí pěti krásnými silnými rostlinami.

Před hrnkováním a dalším dopěstováváním je třeba řízkovance opatrně otužit. Rostliny z pozdního množení přezimujeme ve studeném pařníku nebo fóliovníku a hrnkujeme nebo školkujema až z jara.

Nahoru

II. Množení dřevin dřevitými (zimními) řízky

Tento způsob je nejméně náročný na odborné znalosti, specializaci zařízení i pracnost jak při odběru, úpravě, samotném množení, tak i pracech následných. Řízky odebíráme pro tento způsob množení z listnatých dřevin - vyzrálých, plně dřevnatých letošních letorostů, po opadu listů. Řežeme za bezmrazého počasí od listopadu do ledna (výjimečně i později, dokud se nenalévají pupeny). Za cennější jsou považovány spodní části letorostů s patkou dvouletého dřeva.
Řízky upravíme asi na velikost tužky, většinou (tabulka 2) řežeme tzv. na očko (obrázek 3) - spodní řez je výhodnější šikmý. Ve svazcích pak řízky ukládáme do jara ve vlhku a chladu (ne v mrazu). Výhodné je zahrabání svazků hlouběji do hromady písku (pozor na hlodavce), kde dobře přezimují ve stabilní teplotě i vlhkosti. Po vyjmutí je často na řezných plochách řízků již znatelné zacelení řezu (kalus).
Řízky lze píchat na jaře přímo do záhonu s propracovanou lehčí zeminou (dobře přitlačit). Výhodnější je rozprostřít na záhon černou fólii a její okraje přihrnout. Řízkem sevřeným v pěsti prorazíme fólii a poté jej zatlačíme do země tak, aby nad fólií zůstal jen jeden pupen nebo jeden pár pupenů. Fólie zvyšuje teplotu půdy, brání odparu vláhy, růstu plevelů i tvorbě škraloupu.
Tento způsob množení je obvzláště výhodný pro zakládání živých plotů. Hodí se pro množení zejména druhů uvedených v tabulce 2. Alternativní návod množení "tvrdohlavých" dřevin dřevitými řízky uvádí pan V. Patrik

Nahoru

III. Množení dřevin vzdušnými odnožemi

Má význam především pro zahrádkáře, protože je málo produktivní. Výhodou je, že se takto dají rozmnožit i vzácnější druhy a druhy špatně kořenící (lze použít i u pokojových rostlin). Další výhodou je to, že získáme poměrně velké rostliny.
Na začátku rašení vybereme na mateřské rostlině víceletý výhon a na něm odstraníme kousek kůry až na dřevo (obrázek 4). U výhonu o síle do 1,5 cm proužek asi v šíři 2 cm, u silnějších max. 4 cm. Odstraněním kůry se omezí tok živin z kořenů i asimilátů z listů, které se pak hromadí v místě přerušení. Na řezu použijeme některý z prodávaných stimulátorů a poté jej obalíme hrstí vlhkého rašeliníku, v nouzi vláknitou rašelinou. Na rašeliník přiložíme fólii (asi 30 x 40 cm), nahoře i dole ji dobře utěsníme ovázáním a na několika místech ji proděravíme (umožníme výměnu plynů). Vše pak ještě obalíme vrstvu alobalu, která bude bránit přehřívání.
Na podzim pak výhon oddělíme, i s prokořeněným rašeliníkem nahrnkujeme a pro vyrovnání poměru mezi (slabými) kořeny a korunkou zakrátíme horní letorosty.
Tento postup byl vyzkoušen například u: Picea (smrk) abies, Pseudotsuga (douglaska) menziesii, Pinus (borovice) sylvestris, Acer (javor) pseudoplatanus, Aristolochia (podražec) tricaudata, Fagus (buk) sylvatica, Quercus (dub) petraea, Sambucus (bezinka) nigra, Sorbus (jeřáb) aucuparia, Tilia (lípa) cordata, dále rody Magnolia (šácholan), Parrotia, Rhododendron (pěnišník), Pieris (hořčík), Hamamelis (vilín) a dalších - i skleníkových a pokojových rostlin.

Nahoru

IV. Množení dřevin kořenovými řízky

Lze využít u vhodných druhů s masitějšími kořeny (tabulka 3). Na podzim odebereme z matečních rostlin části kořenů o přibližné síle 0,5 až 2 cm, odebíráme jen tolik kořenů, abychom nezničili mateční rostlinu. Odřízlé kořeny založíme do vlhké rašeliny, mrazuprostě uložíme (do sklepa) a udržujeme vlhké. Někdy během ledna je rozřežeme na cca 10 cm dlouhé kousky. Připravený truhlík naplníme písčitohumózní vlhkou zeminou a řízky do ní zatlačíme, překryjeme asi 2 cm vrstvy téže zeminy a proti vysychání přidáme vrstvičku rašeliny. Bedýnku uložíme do chladna (ve sklenících se ukládají pod stoly), protože kořínky rostou i při nízkých teplotách, ale rašení listů není ještě žádoucí. Na světlo a do tepla truhlík přeneseme až po začátku kořenění nebo vyrašení nových výhonků nad povrch.
Podle vzrůstnosti druhu a stavu kořenů přesazujeme zakořeněné a olistěné rostliny v pozdním jaru nebo až napřesrok.

Nahoru

Na množení hybridních plaménků (Clematis)
jsou velmi časté dotazy. Dříve se roubovaly na kořeny botanických druhů, dnes se používá letní řízkování. Problémem jsou jen dva pupeny na řízku, které jsou schopné dalšího pokračování růstu. Tyto pupeny zpravidla vyraší ihned po zakořenění řízku a protože nestačí do zámrazu vyzrát a ukončit růst, zmrznou. Na jaře pak zdravá a silná rostlinka prostě nemá čím pokračovat v růstu (obrázek 5). Řešíme to prodloužením vegetačního období - v zahrádkářských podmínkách třeba v bytě s pokojovými květinami.